Ministerstvo financí ještě do konce roku 2021 nabízelo dluhopisy, kde výnos byl stanoven na základě vývoje inflace, respektive podle vývoje spotřebitelských cen. Pod vedením nového šéfa Zbyňka Stanjury Ministerstvo financí ČR na začátku tohoto roku rozhodlo o dočasném pozastavení vydávání těchto tzv. protiinflačních Dluhopisů Republiky. Poptávka po dosud poslední emisi, která byla občanům nabízena do 23. prosince loňského roku, přitom byla rekordní – dosáhla 41,13 miliardy korun. Dosud nejúspěšnější vydání drželo předchozí 12. upisovací období, odpovídalo 5,5 miliardy korun. Tyto proiinflační dluhopisy aktuálně drží řada domácností, proto se jim v našem seriálu o investicích a investičních pojmech musíme věnovat.
Veškeré výnosy Dluhopisu Republiky jsou osvobozeny od daně z příjmů (roční výnosy dřívějších emisí podléhaly 15% srážkové dani, ale zároveň byl roční výnos vylepšen o 0,5 p.b.) Tyto dluhopisy mohou na první pohled reagovat na situaci, kdy tempo inflace vyskočilo směrem nad 2 %. Výnos těchto dluhopisů tedy je vyšší, než nabízejí spořicí účty nebo zajištěné podílové fondy. Určitá bolístka je v likvidnosti – peníze nemá investor hned k dispozici. Dluhopis je 6letý, ale každých 12 měsíců můžete vystoupit a investici zpeněžit. V takovém případě se výnos nekrátí (na rozdíl třeba od stavebního spoření, kde v případě předčasného ukončení vracíte státní podporu).
Protiinflační dluhopisy na první pohled vypadají jako ideální produkt na ochranu před zvýšenou inflací. Jenže nevýhodou je právě to, že výnos pokryje jen oficiálně vykazovanou inflaci a navíc nic nepřináší.
Pokud mluvíme o tom, že tempo spotřebitelské inflace v červnu bylo 17,2 %, neznamená to, že přesně tímto tempem budou zdražovat všechny položky – to znamená rohlíky nebo třeba ceny energií.
Když se podíváme na zastoupení jednotlivých položek ve spotřebitelském koši, díky kterému měříme inflaci, největší počet připadá suverénně na potraviny a nealkoholické nápoje. Potraviny mají ve spotřebním koši také významnou váhu – 18 procent. Nicméně největší váhu mají náklady na bydlení, vodu, energie a paliva – 27 procent. To potvrzuje skutečnost, že většina domácností vydá největší část rodinného rozpočtu právě za bydlení (ať už jde o nájem či hypotéku) a energie.
Tím chceme ukázat, že výpočet tempa spotřebitelské inflace vychází ze spotřebitelského koše průměrné české domácnosti.
Jenže třeba ceny nemovitostí vstupují do výpočtu inflace viditelně jen skrze imputované nájemné (náklady vlastnického bydlení). To je ale pouze jednou z položek ve spotřebitelském koši. Přitom ceny nemovitostí zažívají dynamický růst. Například jen v letošním prvním čtvrtletí ceny nemovitostí v Česku podle HB Indexu pokračovaly v rychlém růstu, byty zdražily meziročně o 20,6 procenta, rodinné domy o 19,6 procenta a pozemky o 23,7 procenta, což je za 11 let zveřejňování indexu dosud nejvíc! Zvyšování úrokových sazeb Českou národní bankou zatím růst cen nemovitostí nezpomalilo.
Takže závěr zní: Pro řadu domácností s jejich spotřebitelským košem tedy dokonce ani proinflační státní dluhopisy inflaci nepokryjí, navíc je nelze libovolně přeměňovat v jakýkoliv okamžik na peníze.
