Důchodová reforma je pro řadu stran už dlouhé roky jedním z hlavních předvolebních hesel. Bohužel ale zdaleka ne každý si ale pod pojmem „důchodová reforma“ nebo „penzijní systém“ umí něco představit.
Věc se má tak: Pokud si chcete spořit na důchod, stojíte před rozhodnutím, zda chcete po X letech dostávat tolik a tolik procent průměrné mzdy v zemi, nebo zda chcete každý měsíc odkládat tolik a tolik procent své mzdy.
Dejme tomu, že by mi třeba bylo sympatické odkládat 20 % mzdy. Jenže z toho není jasné, kolik peněz dostanu v důchodu – protože nevím, jak úspěšně budou odložené peníze zhodnoceny.
A obráceně: Když se zase dohodneme, že budu dostávat v důchodu 40 % průměrné mzdy, nevím, kolik budu muset platit každý měsíc. Co když mi nakonec fondy po letech řeknou, že jsem si našetřila jen polovinu zamýšlené částky? Z čeho budu žít?
A to je celá diskuse o důchodech, která rozděluje penzijní systémy na dva typy: dávkově definovaný penzijní systém (defined benefit = DB) a příspěvkově definovaný penzijní systém (defined contribution = DC). Ve světě se pro ně vžily zkratky DB a DC.
Ještě jednou pro shrnutí a lepší pochopení:
Dávkově definovaný penzijní systém (DB) předem definuje výši dávek, které účastníci systému budou v důchodu pobírat. Z toho se pak vypočte výše příspěvků do systému. Tento systém je obvykle nastaven jako takzvaný průběžný (pay-as-you-go), může mít ale i podobu fondů, do kterých přispívají zaměstnavatelé i zaměstnanci.
Příspěvkově definovaný penzijní systém (DC) předem definuje výši příspěvků, ze kterých pak vypočte důchod. Výše důchodu je přitom obvykle předem neznámá. V USA sem patří třeba IRA či 401(k), což jsou další zběsilé zkratky.
Předpokládám, že pojem IRA má každý spojen s Irskem a Irskou republikánskou armádou. Tady ovšem znamená individuální důchodový účet. Tady totiž do hry ještě vstupuje snaha o daňovou optimalizaci, která z jednoduché věci udělá věc tak složitou, aby se v ní čuně vyznalo, a lidé si obvykle musí si koupit daňového poradce. A o tom to je. Na každém se musí někdo přiživit, aby byl systém dostatečně neefektivní a společnost směřovala tam, kam antický Řím směřoval někdy po roce 400 n. l.
Myslím, že ani DB, ani DC vás neuspokojuje. Proto byl vymyšlen další systém, který lze přeložit jako plán cílové dávky (target benefit plan). Ten vychází z příspěvkově definovaného penzijního systému, jenže výsledná dávka je pak sdílená. Tak až sem to vypadalo slibně. Individualistu něco takového ale jistě neuspokojí. Až moc to připomíná pojištění. Všichni pravidelně platí a doufají, že se nic nestane, a když se něco stane, čerpá se z naspořených peněz všech.
A aby to bylo ještě zamotanější, existují i další hybridy předchozích systémů. Ale jsou to už jen klony, jak se vždy někde ve světě nějaký politik snažil předvést elektorátu a nalákat voliče na nějakou údajnou novinku, kterou jeho nástupce v úřadě zase jako neosvědčenou zrušil. To je ostatně osud všech „úspěšných“ politiků, aby s pompou zrušili to, co zavedli jejich předchůdci s ještě větší pompou. Český druhý důchodový pilíř by o tom mohl vyprávět.
To je tedy v kostce celý důchodový systém. Ať už se tedy politici snaží vymyslet cokoliv a pojmenovat to jakkoliv, neskočte jim na pel: Nic víc, než DB či DC prostě nevymyslí, i kdyby se na hlavu postavili. Všechno už vymyslel někdo před nimi.