Který národ vede v nákupech investičního zlata? Němci, kteří v přepočtu na osobu vládnou světovému žebříčku. Podle nejnovějšího přehledu marketingové organizace World Gold Council (WGC), která sdružuje nejvýznamnější těžaře zlata, na jednoho Němce včetně kojenců připadl loni nákup přes 1,4 gramu zlata.

To je více než dvojnásobek zlata, které připadá na jednu osobu v Číně a téměř trojnásobek oproti Indii, jejíž obyvatelé jsou do zlatých šperků zamilovaní. Druhým národem, který po Němcích nejvíc věří zlatu, jsou Turci. Loni si každý občan v průměru pořídil 0,9 gramů zlata. České domácnosti ve srovnání s těmito údaji žalostně zaostávají – příliv zlata se v posledních pár letech odhaduje na pouhé 0,02 gramu na osobu za rok.

„Pátrali jsme po relevantním údaji o dovozu zlata do Česka, ale bez úspěchu. Ze strany celníků je to tajná informace, z veřejně dostupných zdrojů se to dohledat prostě nedá,“ uvedl analytik akciové společnosti Zlato David Marášek. Podle jeho slov byl do roku 2008 dovoz fyzického zlata do Česka jen marginální.

„Lidé začali nakupovat zlato až po vypuknutí finanční krize v roce 2008. Do té doby se zajišťovali převážně investičními mincemi. V letech 2011 a 2012 se ale na českém trhu prodala zhruba 1,9 tuny zlata. V posledních pěti letech odhadujeme roční dovozy investičního zlata na zhruba dvě tuny ročně,“ doplnil.

Prozíravé domácnosti

Podle studie berlínské Steinbeisovy univerzity připadá na jednoho Němce 122 gramů zlata v soukromém vlastnictví. Z průzkumu společnosti Zlato vyplývá, že v Česku je to mírně nad deset tun, což odpovídá zhruba jednomu gramu zlata na osobu. Česká národní banka drží ve svých devizových rezervách přibližně 9,5 tuny zlata, takže mezi obyvateli Česka už je víc zlata, než kolik má centrální banka ve svých sejfech.

V řadě evropských zemí je samozřejmostí, že domácnosti mají v úsporách celkově i násobky toho, co ve zlatě drží centrální banky. V Itálii je v soukromém vlastnictví 6418 tun (centrální banka 2452 t), německé domácnosti vlastní 7557 tun zlata, tedy více než dvojnásobek toho, co má německá centrální banka (3375 t). Podobná situace je i ve Francii – 4714 tun zlata v domácnostech oproti 2436 tunám centrální banky.

Zlato místo marky

Zlatý boom v Německu vypukl zhruba před osmi lety. Němci, poučeni světovou finanční krizí a neustálým tištěním peněz Evropskou centrální bankou, neponechávají nic náhodě. Zlaté produkty se – po spořicích účtech, pojistkách a akciích – staly jejich čtvrtou nejrozšířenější formou úspor. Německý zlatý investiční trh se od roku 2009 propracoval k největším na světě. Jen v loňském roce investovali Němci do zlatých investičních produktů všeho druhu 6,8 miliardy eur (přibližně 177 miliard korun).

Působivý růst zaznamenaly také zlaté burzovní fondy, jejichž aktiva vyskočila z nuly na začátku roku 2007 na 36 tun o dva roky později. Během letošního třetího čtvrtletí německé zlaté fondy dosáhly historicky nejvyšší hodnoty 252,1 tuny zlata, což odpovídá 9,8 miliardy eur. Německo se tak etablovalo jako zlatý trh s mincemi, fyzickým zlatem i zlatými akciemi s obratem přes sto tun zlata ročně.

„Německo po ztrátě marky jakoby náhle pochopilo význam zlata jako nezávislé hodnoty na finančním systému a zlato se stalo přirozenou investicí pro mnoho německých investorů a zdaleka ne pouze institucionálních,“ konstatuje analýza WGC.

Zlato pod matrací

Turecko dělá všechno možné, aby od lidí dostalo pod kontrolu státu odhadované 2200 tun zlata, jež mají uloženy pod matracemi, napsal nedávno největší turecký deník Hurriyet Daily. A za uložení privátního zlata ve státních trezorech je stát ochoten i vyplácet úroky. Úrokové sazby jsou ale v islámském bankovnictví zakázány, takže ministerstvo financí musí vynalézat různé úskoky, jako je například pronájem zlata.

Již dříve Ankara přinutila komerční banky, aby u nich deponované zlato předaly do úschovy centrální bance. Nyní cílí na své občany. Loňské výzvy v projevech prezidenta Erdogana k podpoře národní ekonomiky totiž nijak nezabraly a zlata ve státních sejfech nepřibylo.

Proto bylo minulý měsíc zahájeno vydávání zlatých dluhopisů a osvědčení o pronájmu zlata. Místopředseda vlády Mehmet Simsek v této souvislosti prohlásil, že pronájem zlata nesouvisí s potřebou snížit zadlužení státu. Podle něj jde primárně o snahu dostat do ekonomiky 300 miliard dolarů, což je odhadovaná hodnota zlata, jež si na horší časy pořídily turecké domácnosti.

Zdroj: Parlamentní listy