Investujte do budoucnosti

JITKA ZELENKOVÁ. TVÁŘ ATT A SAMETOVÝ HLAS ČESKÉ POPMUSIC V ROZHOVORU PRO NÁŠ SVĚT:

Co vás na zpívání pro nás stále tolik baví?

Já mám v povaze takovou vlastnost, že niterně toužím po tom, aby byli lidé kolem mě spokojení. Užívám si ten pocit, když někomu můžu udělat radost, když mu třeba přivodím dobrou náladu, nebo na něj přenesu nějakou silnou emoci. Hudba je moje celoživotní láska, bez ní si nedovedu vůbec představit život! A zpívání mě baví právě proto, že můžu souznít s publikem. Ne nadarmo mi Eduard Pergner do textu k písničce Vyprávění v pokoji napsal: „Vyprávím vám jen svůj příběh a cítím souznění.“ Je to text z roku 1981 a já to souznění cítím naštěstí pořád. To je ten správný motor! A taky samozřejmě mí báječní spolupracovníci. Vystupuji se skvělými muzikanty, slyšíme na sebe, máme podobný vkus a stejné vnímání. A to je pak radost! Teď, po té opravdu dlouhé vynucené pauze, si to uvědomuji ještě víc.

Příběhy vašich písní jsou nesmírně inspirativní a mají svůj vlastní pořad. S kterými osobnostmi se vám nejlépe spolupracovalo?

Ano, k výběrovému albu Best Of, které vyšlo v květnu u Supraphonu, jsme natočili seriál, kde vyprávím o každé jedné písničce z té desky. I z tohoto seriálu je patrné, jak moc mi do profesního života dal Karel Gott, po jehož boku jsem na jevištích strávila mnoho let. Celou tu dobu jsem se od něj učila – jak pracuje na jevišti, jak je vstřícný k fanouškům, jaké si vybírá písničky. Karel byl mým největším učitelem. Pokud jde o vnímání hudby, hodně mi dal také geniální pianista Rudolf Rokl, s nímž jsem měla řadu let recitál. No a nemůžu opomenout kapelníky bigbandů, se kterými jsem vystupovala a vystupuji – Václava Hybše, Gustava Broma, Karla Vlacha, Josefa Vobrubu, pochopitelně Felixe Slováčka a taky mého úplně prvního kapelníka z Poděbrad, kde jsem zpívala ještě jako gymnazistka, Josefa Jínu.

Pro vás jsou velice důležité texty vašich songů, plné lásky a radosti. Jak vlastně vznikaly a vznikají?

Naprosto zásadní pro mě je, že nemůžu zpívat o něčem, čemu nevěřím. Jednoduše proto, že by mi to nevěřili posluchači. Tudíž musíme mít s textařem na sebe napojení. Musíme si rozumět, být na stejné vlně. To jsem zažívala s Edou Pergnerem a později i s Pavlem Vrbou a Edou Krečmarem, který pro mě píše texty dodnes. Stejně tak je pro mě ale důležitá hudba, a proto se vůbec nebojím sáhnout po zahraničních písničkách. Ostatně to tak dělají i velké světové hvězdy. Nedávno mi nějaký pán na YouTube napsal něco ve stylu, co jsem to za zpěvačku, když můj největší hit je převzatá písnička. Měl na mysli „Bez lásky láska není“. Tady v Česku se pořád má za to, že zpěvák musí mít původní písničky. Já si to nemyslím. Pro mě má daleko větší cenu interpretace. Když narazím na dobrou hudbu, jako se mi to třeba stalo s písničkou, kterou mi složil skvělý pianista Lev Rybalkin na album Intimity, mám samozřejmě radost a ráda ji nazpívám, ale jsou to dnes spíš výjimky. A to navzdory tomu, že u zahraničních věcí bývá často problém s autorizacemi.

Váš sametový hlas je nezaměnitelný, jiný a vy rozhodně nezpíváte pouze pop. Jaká hudba je vlastně vašemu srdci nejbližší?

Čím dál bližší je mi latina a smooth jazz, ráda také poslouchám filmovou hudbu a v autě i americkou country, která mi dělá dobrou náladu. A samozřejmě celý život miluji hudbu, kterou jsem nazpívala v roce 2018 právě na album Intimity – klasické americké standardy jako Moon River, Night and Day, At last a další. Zatímco v rádiích většinou hrají jenom starší popové písničky, na koncertech si lidi často ani nevzpomenou, že jsem jim nezazpívala jejich oblíbený popový hit. Je to nejspíš tím, že mám skvělé publikum.

Jste velmi aktivní na sociálních sítích. Jak je důležité být vidět?

Především je pro mě důležité být v kontaktu s posluchači. Na jaře, když se dlouhé měsíce nehrálo, vlastně ani nebyla jiná možnost než sociální sítě. Už delší dobu mám Facebook, letos jsem si nově pořídila Instagram a YouTube. V televizi za poslední roky výrazně ubylo pořadů, kde by byla zařazená hudební čísla, takže je fajn, že jsou jiné cesty, jak nás posluchači můžou vidět a být s námi ve spojení.

Žijeme ve zvláštní době. Jak se na to díváte Vy a co je v těchto měsících to nejdůležitější?

No především zdraví! Všechno by mě v životě napadlo, ale opravdu nikdy by mě napadalo, že nějaký virus zastaví svět. Stalo se a musíme se s tím naučit žít. Nejspíš to nebude na krátkou dobu. Důležité je a bude udržet si dobrou náladu, nepropadat strachu a snažit se žít, co to jen jde, aspoň trochu normálně. A my muzikanti se musíme snažit lidem vždycky aspoň na chvíli na koncertech zvednout náladu a vytrhnout je z běžného dění. Teď se to zdá být důležitější než kdy dřív!

Jaký je váš vztah ke šperkům a zvláště k diamantům?

Na tuto otázku existuje jediná odpověď: Pochopitelně kladný. Vždyť i v písních se zpívá, že diamant je nejlepším přítelem ženy. Takhle radikální bych nebyla, ale troufám si říct, že ta průzračná čistá krása oslovuje snad většinu žen. Když se kvalitně vybroušený diamant zatřpytí ve slunci, je to nádhera.

Já osobně pak dávám přednost jednoduchosti a střídmosti, výstřední kousky mě nijak neoslovují.

Jak se těšíte na spolupráci s ATT Investments?

Vždycky, když začíná něco nového, mám velkou euforii. Ale má to dvě podmínky – musím tomu věřit a musí být kolem ti správní lidé. Příběh majitele ATT Miroslava Zadáka je velmi inspirativní. Imponuje mi, že vybudoval na zelené louce takhle silnou značku. A navíc je to sportovec, což je mi také sympatické. Takže ano, těším se moc a věřím, že tahle spolupráce bude zajímavá pro obě strany.

Máte velmi náročný program. Co vás baví a dobíjí ve vašem volném čase?

Musím se přiznat, že ve volném čase mě nejvíc baví, když nedělám vůbec nic. Naštěstí toho volného času není zas tak moc (smích). A absolutně mě dobíjí sluníčko, hory, moře, čas strávený s přáteli. V půlce září jsme se s kamarády ze dne na den rozhodli, že si užijeme poslední letní dny někde mimo Prahu a vydali jsme se do mého oblíbeného Harrachova. Když jsem je vzala na Jizerku, uvědomila jsem si, jak moc to tam mám ráda a jak na mě to prostředí energeticky působí. Zažívám tam krásné pocity štěstí, prchavé, ale krásné. A i když třeba trvají jen chvíli, ukládám si je a žiju z nich ještě dlouho potom.

Vy jste také členkou slavného fotbalového klubu Amfora. Co tedy Vy a sport?

Nemůžeme si radši povídat ještě o diamantech? (smích) Snad jediný sport, kterému se ráda věnuji, jsou běžky. Bez těch bych nevydržela žádnou zimu. Amforu víc než jako sport vnímám jako skvělou partu lidí, kterou kolem sebe shromáždil náš prezident Petr Salava. Jsem členkou víc než dvacet let a mé zařazení je čestná vykopářka, čili samozřejmě nehraju aktivně.

Nesmírně mě dojal klip vašich přátel, který vám věnovali k narozeninám. Čtenáře by jistě zajímal váš recept na tak pevné přátelství i na to, kde brát tolik pozitivní energie, která z vás vyzařuje.

Ani nevíte, jak ten klip dostal mě! A dojímám se u něj i teď, kdykoliv si ho náhodou pustím. S každým z těch lidí, kteří v klipu jsou, mám nějakou vazbu a doteď nechápu, že se podařilo jich dát dohromady tolik. Je to zásluha mých báječných přátel fotografky Lenky Hatašové a novináře Lukáše Sapíka. Oba patří do velmi úzké skupinky lidí, které mi nejspíš do života přihrál vesmír. Trvalo mi spoustu let, než se takhle skupinka utvořila a jsem šťastná, že se máme. Čím dál víc si uvědomuju, jak je důležité o přátelství pečovat, trávit společně čas, mít společné zážitky, společně se smát. Prostě souznít.