Vycházejme z toho, že evropské ekonomice se v druhé dekádě tohoto tisíciletí nebude bůhvíjak skvěle dařit. Úrokové sazby v eurozóně moc neporostou. Finanční instituce budou mít dál problémy s nízkou ziskovostí a nepříliš bezpečnými úvěrovými portfolii.

Investice do akcií nemusí být obecně řečeno špatná. Nízké úrokové sazby umožňují mnoha společnostem neustále se levně úvěrovat, což je udržuje uměle při životě. Na jednu stranu tak přežívají takzvané zombie firmy. Současně ale díky tomu neklesají ani akcie takových podniků, které by za „normálních“ tržních podmínek už dávno propadly.

Na jednu stranu tak můžeme tvrdit, že cena akcií je kvůli extrémní politice centrálních bank odtržena od reality. Že v cenách akcií se projevuje zvláštní druh finanční inflace. A že tedy není rozumné kupovat něco, co je dražší, než jaká je skutečná hodnota toho něčeho.

Proti tomu existuje námitka, že to je sice pravda, ale pokud tento stav vydrží ještě dejme tomu dalších deset let a pokud by během těchto deseti let ceny ještě více vzrostly, bylo by i tak racionální akcie na těchto deset let koupit coby uchovatele hodnoty.

My se kloníme k názoru, že takto spekulativně může uvažovat jen někdo, kdo je schopen pohyb akcií hlídat – když ne každý den, tak alespoň každý týden. A v případě potřeby je schopen akcie rychle prodat.

Nicméně obecné pravidlo pro běžného střadatele, který nechce sledovat pohyb burzy každý den, zní: nenakupuj za nadprůměrné ceny. A ceny akcií jsou skutečně velmi vysoko, aniž by tomu v mnoha případech odpovídala ziskovost firem.

Samozřejmě se to nedá říct šmahem úplně o všech akciích. Kupříkladu zajímavá ziskovost může stále být u amerických technologických firem, avšak i tam je velkou otázkou, jak dlouho jim vydrží.

Zastánci investic do akcií často argumentují slovy, že nestojí o nějaké hraní si na burze – že raději koupí a nechají akcie třeba deset či patnáct let ležet. Že by tím měli „přelstít“ i výkyvy, které způsobuje ekonomický cyklus.

To je jistě obecně řečeno pravda. Problémem je, že tohle může fungovat třeba u amerických akcií, protože americká centrální banka dosud nepřistoupila na to, že by dlouhodobě prováděla kvantitativní uvolňování a snižovala úrokové sazby pod nulu. Ne každý Čech chce ale investovat do USA.

A nikdo nemůže vědět, zda to v tomto dějinném okamžiku platí i o akciích evropských. Nikdo na světě dosud nezažil tolik let v kuse, kdy by byly úrokové sazby záporné. Nemáme tedy historický precedens. Nevíme, co to s evropskými akciemi udělá. Prostě záporné úroky nejsou normální!

Víme, že akcie jsou kvůli záporným úrokům dlouhodobě přehřáté a že se uměle drží vysoko i ceny akcií zombie firem. Ale jak to skončí? Nevíme. Před deseti lety bylo považováno za technicky nemožné a nepředstavitelné, aby úroky byly záporné. A dnes jsou. Za deset let tu může být něco, co je dnes pro nás stejně nepochopitelné. Nějaká šílenost typu administrativní zákaz poklesu cen akcií.

To sice leckdo může brát jako důvod právě pro koupi evropských akcií, my bychom se ale do toho nehnali. Domníváme se, že regulace, které nejsou v souladu s přirozeností, nemají dlouhodobě naději na úspěch. Takovým investicím se vyhýbáme.

Evropské akcie nepovažuji za bezpečnou formu uložení peněz, a to ani při strategii kup a drž.