Jenomže po krizi v roce 2008 se kvantitativní uvolňování rozběhlo doslova po celém vyspělém světě na dosud nevídané obrátky – a nic. Ekonomika se rozhodně nerozpohybovala natolik, aby to obrovskému nafukování množství peněz v oběhu odpovídalo.

Mezi námi, má to velmi jednoduché vysvětlení, které etatisté nechtějí a snad ani nemohou vidět: Tam, kde je ekonomika tak zoufale vychýlena z rovnováhy, kde neproběhla očistná cyklická recese, kde nezkrachovaly již neefektivní a zastaralé provozy, tam zkrátka není dost investičních příležitostí. I když lidé mají peníze, nemají je k čemu použít, nemají do čeho investovat, protože vše je nějaké staré, zatuchlé, neefektivní, málo výnosné, zkrátka nepročištěné krizí. Ekonomika se tedy nemůže rozhýbat, ať je v ní peněz, kolik chce, protože když nezkrachovalo to staré, nejsou volné kapacity na to, aby vznikalo něco nového.

Kdyby krize v roce 2008 byla normální cyklickou recesí, kdyby se nechalo v ekonomikách vše neefektivní vyhnít a zbankrotovat, kdyby stát nezačal vše staré zachraňovat a uměle držet při životě, kvantitativní uvolňování by fungovalo stejně jako dřív. To se ale nestalo, takže teď už nehraje roli, kolik peněz do ekonomiky ještě nasypeme, fungovat to prostě nemůže tak jako tak.

Ale nechme teď stranou důvody, proč kvantitativní uvolňování už nefunguje. Podívejme se na to obrácenou optikou. Představme si, že jsme takovým sociálním inženýrem, který hluboce věří, že je chytrý a neomylný, že skupinový cíl je víc než individualita, že osvícený jedinec je víc než neviditelná ruka trhu, tudíž ekonomiku lze řídit, a lze ji dokonce řídit dobře.

Když se pokusím do kůže takového člověka vžít (byť je to pro mě těžké), zažívám neskonalý úžas, jak je možné, že to, co v minulosti vždy fungovalo, najednou nefunguje. Musím nutně dojít k názoru, že to, co dělám, dělám málo razantně, že peníze, které buldozerem hrnu do ekonomiky, tam hrnu málo. Kdybych peněz hrnul ještě víc, muselo by to „přece“ fungovat. A vedlo by mě to k nápadu oživit myšlenku takzvaných vrtulníkových peněz.

Takzvané vrtulníkové peníze jsou už skutečně probíhajícím experimentem. Nehodlám tu zabíhat do přílišných detailů, ale zjednodušeně řečeno jde o představu, že nad státem létá vrtulník a sype na lidi bankovky, každý si posbírá plnou náruč a potom – v nadšení, že tak snadno zbohatnul – je spěchá rozfofrovat do nejbližšího obchodu. Tím se jednorázově prudce navýší útraty, podnikům stoupne poptávka po jejich zboží a ekonomika se – tedy aspoň dle představy oněch sociálních konstruktérů, kteří tuhle šílenost vymysleli – rozpohybuje.

V praxi se to samozřejmě nedělá skrze vrtulník a bankovky (tím spíš ne, že centrální banky si hotovost nepřejí), ale třeba tak, že každému najednou na jeho účtu v bance naskočí nějaký obnos. Třeba každý najednou dostane od státu – řekněme – deset tisíc korun.

Pozor, to není ani náhodou stejné, jako kdyby tyhle peníze byly vyplaceny ze státního rozpočtu. Peníze ve státním rozpočtu jsou v jistém slova smyslu „reálné“, podložené a kryté nějakým zbožím, službami, státním majetkem, skutečnou prací, kterou museli daňoví poplatníci odpracovat, za ni si vydělat a z toho odvést daně.

Vrtulníkové peníze jsou naproti tomu v jistém slova smyslu „fiktivní“ či „inflační“. Nejsou podložné žádnou existující službou, žádným zbožím, žádným majetkem, žádným zlatem či prací. Všichni jsme pořád stejně bohatí – či chudí, chcete-li. Jenom se stávající bohatství v zemi najednou rozpočítá mezi víc peněz, tedy za víc peněz si lze koupit pořád stejně. Tedy peníze ztrácejí svou hodnotu. Jsou to inflační peníze, je to jen fiktivní dar. Ale lidé tenhle fiktivní dar budou považovat za skutečný dar, a proto se nahrnou do obchodů a začnou utrácet nevědomi si toho, že jsou bohatí pořád stejně.

Samozřejmě tenhle teoretický koncept v praxi vůbec nefunguje tak, jak si jeho autoři představovali. Jeho důsledkem je dnešní inflace. Ano, zdražování je důsledkem právě tohoto dlouhodobého tisku peněz.

Článek Vrtulníkové peníze se nejdříve objevil na Investujte do budoucnosti - ATT Investments.

Článek GALAVEČER ATT SPORTŮ se nejdříve objevil na Investujte do budoucnosti - ATT Investments.

Článek Zlatá hodinka 007 se nejdříve objevil na Investujte do budoucnosti - ATT Investments.

Fotogalerie

Článek SOP Seč 2021 se nejdříve objevil na Investujte do budoucnosti - ATT Investments.

Článek MĚSÍČNÍ REPORT: ZLATO A DRAHÉ KOVY se nejdříve objevil na Investujte do budoucnosti - ATT Investments.

Akcie, dluhopisy a další finanční produkty mohou a nemusí být chytlavou spekulací, která krátkodobě dokáže majetek rozmnožit. Při aktuální neutěšené globální situaci ovšem tato aktiva rozhodně nemohu označit za „bezpečný přístav“ dlouhodobě ochraňující majetek. Ale zajímavá spekulace, pokud se povede – to rozhodně ano.

Kryptoměny nějakým bezpečným přístavem chránícím majetek nejsou ani omylem. Spekulací sice mohou být úchvatnou, během roku na nich můžete s klidem vydělat i 200 či i víc procent, ale současně rizikovost je tak enormní, že většině lidí s víceméně normálním sklonem k riziku dává smysl do nich spekulativně investovat jen zlomek úspor. Takže nyní se možná celkem logicky ptáte: Tak proč o kryptoměnách mluvíme na tomto místě?!

A odpověď vás možná překvapí. Kryptoměny, zejména bitcoin, jsou poslední instancí a finální pojistkou pro „únik mimo sytém“ v případě opravdu zásadního kolapsu monetárního a politického systému té které země a naprostého znehodnocení příslušné fiat měny. Obyvatelé Zimbabwe nebo Venezuely by mohli vyprávět. Bitcoiny vám hodnotu majetku neuchovají, ale zajistí vaši platební schopnost.

Zlaté mince během půlhodiny nerozlámete na tisíc kousků, abyste si koupili kanystr benzínu nebo bochník chleba. Bitcoiny ano. Altcoiny nejsou pojistkou pro majetek, ale poslední pojistkou pro likviditu.

Samozřejmě nedává smysl nainvestovat do altcoinů majlant. Pokud ale chcete jednat mimořádně opatrně, dává smysl investovat do toho, abyste zkrátka byli v nějaké minimální míře součástí kryptosvěta. A protože tenhle paralelní kryptosvět leží státům, které vás chtějí stoprocentně ovládat a kontrolovat, silně v žaludku, dává smysl se v něm zaháčkovat co možná nejdřív, než stát nastaví takové překážky, aby vám proniknutí do kryptosvěta když ne úplně znemožnil, tak alespoň hodně zkomplikoval.

Bitcoin jako kryptografický protokol samozřejmě nelze zničit zákonem. Data uložená v tzv. blockchainu v něm budou, i kdyby byl napsán sebelepší zákon o zákazu kryptoměn. Bitcoiny nejsou uloženy na jednom místě, odkud by se daly vymazat. Potud je neregulovatelnost bitcoinu skutečná. Ale přesto stát může přístup k němu značně znepříjemnit.

Nevěříte, že to jde? Jde to náramně snadno! Stát může přes noc zakázat provoz bitcoinmatů, zakázat bankám posílat peněžní transfery na kryptoměnové burzy, zakázat směnitelnost fiat měny na kryptoměny a ve spolupráci s telefonními operátory a technologickými firmami zablokovat možnost instalace kryptoměnové peněženky do vašeho mobilu. Ačkoliv i taková situace je stále řešitelná, pro většinu lidí je už natolik komplikovaná, že to vzdají a začnou bitcoiny považovat za technicky nedosažitelné. A proto ani v tomto případě nemá smysl čekat, až zahřmí. Až stát zahřmí, bude už pozdě.

Kryptoměn  existuje sice celá řada, ale bitcoin je mezi nimi jednoznačně nejvýznamnější. V případě bitcoinu je jeho tržní kapitalizace pro příklad více než čtyřnásobná proti druhé nejpoužívanější kryptoměně ethereu. K tomuto prudkému cenovému vzestupu bitcoinu přispělo několik faktorů.

Zaprvé se během posledních let prudce rozrostla bitcoinová infrastruktura, s čímž souvisí i dnešní širší akceptace bitcoinu v běžných obchodech. Ještě donedávna platilo, že cena bitcoinu stála naprosto na vodě a na důvěře. Dnes se už toto říct nedá. Dnes už i bitcoin má své fundamenty, za které můžeme bitcoinovou infrastrukturu považovat. Sem můžeme počítat síť bankomatů, síť burz, fakt, že řada velkých společností akceptuje platbu v bitcoinech (za všechny jmenujme třeba Alza.cz) a tak dál. Mnozí lidé za infrastrukturu považují spíš technologii a tvrdí, že jiné alcoiny mají pokročilejší technologii (tj. například rychlejší nebo levnější transakce) než dnes už relativně technologicky zastaralý bitcoin. Z toho vyvozují, že jiné altcoiny by mohly bitcoin překonat. Problémem této teorie ale je to, že pokročilá technologie je k ničemu, pokud není všeobecně podporována a nekoupíte si za ni žádné zboží…

Zadruhé se začaly obchodovat i burzovní kontrakty, které bitcoinu dodaly určitou důvěryhodnost.

Zatřetí obavy z inflace a rostoucí odpor vůči dohledové aktivitě států stále víc lidí žene do virtuálního světa coby do formy úniku před očima Velkého Bratra. To bývá často politiky a centrálními bankéři prezentováno jako důkaz, že bitcoin slouží ke krytí kriminální činnosti; to je však velmi průhledná záminka. Pochopitelně jistá část šedé a černé ekonomické zóny je skrze altcoiny financována, nicméně drtivá většina lidí, kteří s alcoiny obchodují, je vnímají jednak jako spekulativní příležitost, jednak jako únik před dotěrným dohledem. To neznamená, že tito lidé mají co schovávat; znamená to, že jim vadí princip všudypřítomného státního dohledu, případně se obávají, že stát se uchýlí k nějakým nekalostem typu měnová reforma, a chtějí se bránit touto formou.

Začtvrté v očích mnoha lidí dodaly zejména bitcoinu váhu podpůrná slova od některých ekonomických celebrit, v roce 2021 to byl zejména Elon Musk. Napodobování jejich jednání žene poptávku po bitcoinech výš.

A zapáté v některých obdobích jsme svědky naprosto klasické a učebnicové spekulativní cenové bubliny. Takové klasické nafouknutí a splasknutí bubliny proběhlo na přelomu let 2017 – 2018, druhé klasické nafouknutí probíhá v roce 2021. A i zde jde o jasný negativní důsledek kvantitativního uvolňování centrálních bank a sypání peněz do ekonomiky:

Zkrátka mladí lidé musí během pandemie sedět doma v karanténě, nemohou a nemají za co utrácet, ale vlády jim rozdávají vrtulníkové peníze. Tito lidé vidí růst ceny bitcoinu, tak co s dárkem od vlády udělají? Nakoupí bitcoin. A máme tu bublinu jako hrom.

Body, které jsem označila 1-3, jsou objektivní důvody vedoucí k tomu, že cena bitcoinu v dlouhodobém horizontu poroste.

Body, které jsem označila jako 4-5, jsou důvody příležitostných skokových nafukování cenových bublin a stanou se také důvodem následného prasknutí těchto bublin.

Jedna věc je jasná: čím víc lidí bude do kryptoměn investovat, tím víc budou dráždit státy a tím větší bude snaha je nějaký způsobem zakázat.

Článek K čemu jsou užitečné kryptoměny se nejdříve objevil na Investujte do budoucnosti - ATT Investments.

12. října 2021, Praha – Už sedmý ročník salonu výjimečných hodinek SEW se bude konat v prostorách Paláce Žofín v Praze, a to v termínu 22. a 23. října. Organizátoři pro letošní expozici výstavy Salon Exceptional Watches zvolili nový koncept a sezvali menší množství hodinářských značek, čímž bylo zajištěno více prostoru k pohybu oproti předchozím ročníkům. To ovšem neznamená, že by návštěvníci byli ochuzeni o jakýkoli zážitek. Kromě více než dvou desítek vystavovatelů, bude totiž připraven také doprovodný program. „Pouze ty nejvýznamnější výstavy hodinek na světě doplňuje doprovodný program s přednáškami odborníků a expozicí originálních časomír. Přesně to nabízí SEW Praha,“ nechal se slyšet Igor Sirota, šéfredaktor magazínu Hodinky & šperky, který má přednášky na starosti. „Možnost poslechnout si názory a informace odborníků hodinářského světa se tak nabízí každému návštěvníkovi. Budou o mechanice a fungování některých dílů, konkrétních komplikacích, ale i o jednotlivých firmách. Českých i zahraničních. O jejich historii, novinkách i plánech,“ dodává.

SEW Praha 2021 rovněž nabídne i unikátní expozici hodinek Omega agenta 007 doprovázenou hned první páteční přednáškou. „Novodobé historii Jamese Bonda jsme věnovali celou jednu místnost. Na místě budou všechny hodinky Omega, které během natáčení nosil jak Pierce Brosnan, tak současný představitel agenta s povolením zabíjet Daniel Craig,“ nechal se slyšet Jan Pokorný, organizátor výstavy. Slavné Omega Seamaster se tak objeví v různých provedeních, přičemž od roku 1995 se jich na Bondově zápěstí objevilo více než deset různých variací.

„Věřím, že vás vedle této expozice, stejně jako vystavených hodinek více než dvacítky značek zaujmou i následující témata přednášek. Počítat můžete s vystoupením Ing. Libora Hovorky, hodinářského odborníka na téma: Tuzemský hodinářský průmysl od roku 1945 až do současnosti. Na toto téma naváže blok vystoupení zástupců českých výrobců, jako například Bohematic, Prokop & Brož a dalších českých značek. Těm budou věnovány prezentace v přednáškovém sále po celou sobotu,“ dodává Jan Pokorný. „V první den výstavy, tedy v pátek, bude blok přednášek zahrnovat i vystoupení Igora Siroty, šéfredaktora časopisu Hodinky & Šperky s tématem Automatický nátah. Nelže historie? Kdo přinesl zásadní změny? Kam míří dnešní technika? Na tyto a další otázky bude hledat odpovědi. Své modely i plány hodlají představit zástupci zahraničních značek, jako například Ball, nebo Carl Suchy & Söhne a Czapek Geneve s výraznými českými kořeny, ale i další.“

Součástí dvoudenní akce bude také hodnocení hodinek návštěvníky, jež bude završen v sobotu v 17:00 slavnostním vyhlášením soutěže Watch of the Year 2021. V průběhu obou dvou dnů bude také možné na místě pořídit trička z kolekce KlokArt s hodinářskými motivy, jejichž prodej přímo financuje aktivity Nadačního fondu ohrožených dětí FOD. Koupit si tak bude možné trička či mikiny s motivy hodinek Seiko či Casio, jež ilustroval Richard Svitalský.

Generální partner: NK Langa
Hlavní partneři: Audi, Samsung a Vinofol

Více informací: www.sewpraha.com

Otevírací doba pro veřejnost

Pátek 22. října  12:00-18:00
Sobota 23. října 10:00-18:00 (v 17:00 slavnostní vyhlášení soutěže Watch of the Year 2021)

Přehled přednášek výstavy SEW Praha 2021

Pátek 22. října

13.30 až 14.00 Hodinky agenta 007, pozvánka k výstavě Omega a James Bond.

14.00 až 14:40 Ball, švýcarská značka s americkými původem a její cesta technických inovací až k vlastnímu kalibru.

14.45 až 15.15 Nejnovější modely Czapek Genéve, značky i s českým původem.

15:20 až 15:55 Carl Suchy & Söhne, rakouský výrobce s českými kořeny a návrat na scénu.

16:00 až 16:40 Igor Sirota, šéfredaktor časopisu Hodinky & Šperky: Automatický nátah. Otazníky kolem prvenství, originální řešení. Zítřek bez rotoru?  

16:50 až 17:25 Minase, originální japonská značka s otevřenými pouzdry. Jaké má plány? 

Sobota 23. října

11:00 až 11:40 Bohematic, mladá česká značka s velkými ambicemi. Jak se rodí novinka Aerodynamic, aneb jak se z výkresů rodí hodinky, zatím ve virtuální realitě…

12:00 až 12:40 Ing. Libor Hovorka, hodinářský odborník: Vývoj hodinářství v Čechách od roku 1945 po současnost.

13:00 až 13:40 Ondřej Berkus a jeho aktuální práce a nejbližší plány.

14.00 až 14:40 Prokop & Brož, česká značka: Vlastní strojek PB10 a jeho další vývoj, stejně jako světové premiéry – modely Reform a Treos Intarso.

15:00 až 15:40 Prim Manufacture 1949: Od první myšlenky, přes vývoj a konstrukci až po nový model.

Článek PRAŽSKÁ VÝSTAVA HODINEK SEW PŘEKVAPÍ EXPOZICÍ HODINEK JAMESE BONDA se nejdříve objevil na Investujte do budoucnosti - ATT Investments.

Článek MĚSÍČNÍ REPORT: ZLATO A DRAHÉ KOVY se nejdříve objevil na Investujte do budoucnosti - ATT Investments.

Budete se možná divit, ale důvody investorů k nákupu dluhopisů se záporným výnosem jsou různé. A přesně jak by se dalo čekat, většinou někde v pozadí skrytě stojí stát.

Někteří investoři jsou k takovému podivnému ztrátovému nákupu nuceni regulací. Ta jim stanoví, že kromě dluhopisů určitých vlastností nemohou kupovat nic jiného. Musí proto kupovat něco, co jim přináší ztrátu. Regulace vznikla proto, aby ochránila klienty, ale v realitě jim škodí.

Jiní investoři zase kupují ztrátové dluhopisy proto, že je sami, i bez regulace, považují za bezpečné. Alespoň to léta učily učebnice financí. Dnes už to sice moc neplatí, ale zvyk je železná košile. Také si tím škodí.

Ještě další investoři naopak v dluhopisech vidí velký potenciál zbohatnout, protože je za tak učebnicově bezpečné už nepovažují. Třeba když to vypadalo, že Řecko zbankrotuje, měly jeho dluhopisy tak rekordně nízkou cenu, že lákala k nákupu. A ti, kdo měli odvahu je koupit, na nich opravdu vydělali. Prostě si vsadili na to, že tyto dluhopisy Řecko splatí, a zrovna se povedlo.

Ne vždy ale taková sázka vyjde. Občas si odvážný spekulant s dluhopisem se záporným výnosem vyrobí ztrátu.

Obecně totiž můžeme rozdělit spekulace s dluhopisy na dva případy:

Zaprvé investor drží dluhopis do splatnosti. Jde o spekulaci na to, že dostane slíbené úroky (označované jako kupóny) a na konci navíc ještě dostane splacenou celou nominální hodnotu dluhopisu.

Anebo zadruhé investor dluhopis podrží jen chvíli a následně ho za vyšší cenu prodá ještě před jeho splatností. V tomto případě jde čistě jen o spekulaci na pohyb ceny. Prostě jde o pokus koupit levně, prodat draze.

Pokud investor nečeká na splatnost dluhopisu, ale spekuluje na to, že cena ještě vzroste, může dávat smysl i to, že koupí dluhopis, který nese záporný výnos. Dluhopis může být krátkodobě i se zápornými úrokovými sazbami zajímavou spekulací, pokud se spekulantovi podaří vychytat levnou koupi a drahý prodej.

Problém ale nastává, když se takové načasování nepodaří. Tedy když má dluhopis záporné výnosy a současně – na rozdíl od očekávání spekulanta – jeho cena už dál neroste. V tu chvíli tedy cena dluhopisu klesá, ale současně je jeho výnos pořád záporný.

Na takovém dluhopisu lze jen tratit, pokud se tedy nepouštíme do složitějších typů spekulace (typu krátký prodej a další), což ovšem například z regulatorních důvodů někteří investoři nesmějí podstupovat.

Když jsou výnosy záporné, nedává pro většinu lidí nákup dluhopisů smysl. Je to čistá ztráta. Dlouhodobí investoři by se měli dluhopisům se záporným výnosem vyhnout.

Jamie Dimon, šéf americké JPMorgan Chase, prohlásil: „Záporné sazby mají ohromný negativní dopad na střadatele a nízkopříjmové skupiny obyvatel, ale také na investory a kapitálové trhy. Já osobně bych si dluhopis se záporným výnosem nikdy nekoupil. Je na tom něco neracionálního.“ Naprosto s ním souhlasím.

Podobně to vidí i Německá asociace pojišťoven, která potvrzuje, že záporné výnosy nejsou pro pojišťovny zajímavé, a proto už německé pojišťovny německé státní dluhopisy nekupují. To samé ale říkají i mimoevropské pojišťovny. Pojišťovny proto musí nakupovat korporátní dluhopisy. Ty už ale tak bezpečné nejsou. Byznys pojišťoven tak musí být stále rizikovější. To je pro ekonomiku nebezpečné.

Přes to všechno je o dluhopisy se záporným výnosem zájem. Jak je to možné? Statistika z října 2019 ukazuje, že o německé dluhopisy se záporným výnosem mají zájem především cizinci, a to konkrétně ze Švýcarska a z Číny. Jejich jména sice nejsou známa, ale dá se předpokládat, že za poptávkou stojí tamní centrální banky. To totiž napovídá fakt, že roste zastoupení eur v jejich devizových rezervách.

Snad jen v případě Číny to jakžtakž dává smysl. Čína je dlouhodobě v obchodní válce s USA a je hlavním držitelem amerického státního dluhu. Může mít pocit, že když nenakoupí dluh americký, ale evropský, natře to tím Spojeným státům. Záporné výnosy se tak stávají součástí obchodní války o to, kdo bude příštím hegemonem planety.

Fakt, že dluhopisy nesoucí ztrátu se stále prodávají, není výrazem toho, že by byly „výhodné“, ale spíš odrazem regulace. Pro normálního střadatele je jakákoli investice, v jejímž pozadí jsou dluhopisy se zápornými výnosy, naprosto nesmyslná. Takovou investicí jsou ovšem i penzijní či podílové fondy, které tyto dluhopisy nakupují.

Článek Kdo a proč kupuje dluhopisy se zápornými výnosy? se nejdříve objevil na Investujte do budoucnosti - ATT Investments.

Investice do akcií nemusí být obecně řečeno špatná. Nízké úrokové sazby umožňují mnoha společnostem neustále se levně úvěrovat, což je udržuje uměle při životě. Na jednu stranu tak přežívají takzvané zombie firmy. Současně ale díky tomu neklesají ani akcie takových podniků, které by za „normálních“ tržních podmínek už dávno propadly.

Na jednu stranu tak můžeme tvrdit, že cena akcií je kvůli extrémní politice centrálních bank odtržena od reality. Že v cenách akcií se projevuje zvláštní druh finanční inflace. A že tedy není rozumné kupovat něco, co je dražší, než jaká je skutečná hodnota toho něčeho.

Proti tomu existuje námitka, že to je sice pravda, ale pokud tento stav vydrží ještě dejme tomu dalších deset let a pokud by během těchto deseti let ceny ještě více vzrostly, bylo by i tak racionální akcie na těchto deset let koupit coby uchovatele hodnoty.

My se kloníme k názoru, že takto spekulativně může uvažovat jen někdo, kdo je schopen pohyb akcií hlídat – když ne každý den, tak alespoň každý týden. A v případě potřeby je schopen akcie rychle prodat.

Nicméně obecné pravidlo pro běžného střadatele, který nechce sledovat pohyb burzy každý den, zní: nenakupuj za nadprůměrné ceny. A ceny akcií jsou skutečně velmi vysoko, aniž by tomu v mnoha případech odpovídala ziskovost firem.

Samozřejmě se to nedá říct šmahem úplně o všech akciích. Kupříkladu zajímavá ziskovost může stále být u amerických technologických firem, avšak i tam je velkou otázkou, jak dlouho jim vydrží.

Zastánci investic do akcií často argumentují slovy, že nestojí o nějaké hraní si na burze – že raději koupí a nechají akcie třeba deset či patnáct let ležet. Že by tím měli „přelstít“ i výkyvy, které způsobuje ekonomický cyklus.

To je jistě obecně řečeno pravda. Problémem je, že tohle může fungovat třeba u amerických akcií, protože americká centrální banka dosud nepřistoupila na to, že by dlouhodobě prováděla kvantitativní uvolňování a snižovala úrokové sazby pod nulu. Ne každý Čech chce ale investovat do USA.

A nikdo nemůže vědět, zda to v tomto dějinném okamžiku platí i o akciích evropských. Nikdo na světě dosud nezažil tolik let v kuse, kdy by byly úrokové sazby záporné. Nemáme tedy historický precedens. Nevíme, co to s evropskými akciemi udělá. Prostě záporné úroky nejsou normální!

Víme, že akcie jsou kvůli záporným úrokům dlouhodobě přehřáté a že se uměle drží vysoko i ceny akcií zombie firem. Ale jak to skončí? Nevíme. Před deseti lety bylo považováno za technicky nemožné a nepředstavitelné, aby úroky byly záporné. A dnes jsou. Za deset let tu může být něco, co je dnes pro nás stejně nepochopitelné. Nějaká šílenost typu administrativní zákaz poklesu cen akcií.

To sice leckdo může brát jako důvod právě pro koupi evropských akcií, my bychom se ale do toho nehnali. Domníváme se, že regulace, které nejsou v souladu s přirozeností, nemají dlouhodobě naději na úspěch. Takovým investicím se vyhýbáme.

Evropské akcie nepovažuji za bezpečnou formu uložení peněz, a to ani při strategii kup a drž.

Článek Přehřáté akcie se nejdříve objevil na Investujte do budoucnosti - ATT Investments.